Ja v katastrofach zadnou nadeji nevidim.
Ja vidim v kazde katatstrofe jedine tragedii.
Tragedii lidi, zvirat a prirody a soucit.
Ja vidim jen tragedii v tom, ze az se to stane ve 20 statech najednou, uz nebude kdo by pomahal.
Mate snad jedine nadeji, ze se Vas to nedotkne.
Ja v kazde katastrofe vidim potencial toho, ze nekdo ceka na zachranu.
Ja si porad jeste myslim, ze mame cas prestat katastrofy vytvaret.
Prestanme je opravdu uz vytvaret.
Da se opravdu tvorit i cestou lasky.
Uz v lidske historii bylo tolik katastrof at osobnich ci kolektivnich, ktere nic nevyresili, ze skutecne je na case si uvedomit, ze existuje taky vyvoj jiny. Cesta lasky.
Opravdu uz nemusime dochazet do slepe ulicky ani jako lidstvo ani jako jednotlivci. Nikdo to po nas nechce.
Ano, cesta Lásky existuje. Svět bez násilí, míru, zdraví, rovnosti a bratrství. Rozhodně existuje. Ale (zatím) jen v naší utopistické představě mysli.
Buď přijmem realitu se vším všudy a žijem tady a teď a nebo toužíme po pěkné budoucnosti a přítomná krása (i ta krása krize) nám uniká.
Tím nemyslím, že při tady/teď má být člověk pasivní.
Ten nastolený ideál je nádherný a stojí za to o něj usilovat - ale zároveň přijímat realitu, která je o dualitách - byla, je a bude - a jedno z malých probuzení spočívá právě v uvědomění si tohoto faktu.
Každá mince má dvě strany, příliv/odliv, kopec/údolí, den/noc, teplo/chlad - tady vše akceptujem, tady nám to nevadí, ale jakmile se duality manifestují v něčem co se nás úzce dotýká, tak už je nechceme vidět a začínáme si vybírat. Pokládáme krizi za něco mimo zákon vesmíru, něco, čeho se dá lehce zbavit kouzelným proutkem.
Kam bysme se vyvíjeli, kdyby nebylo krizí, nemocí, problémů? Každý musí vidět jak ho právě tyto propasti nejvíce posunuly.
Jsme tady a teď, protože tu máme být - tak ‘bojujme’, hrejme si a akceptujme co je.
Krize je jen výplod mysli - její subjektivní hodnocení.
Můžeš se přeprogramovat, vidět vzhůru nohama, ale to taky není řešení - řešení je vidět vše, celek.
Toť můj skromný názor 
Mluvim o tvoreni ne o neprijeti pritomneho okamziku.
Prave proto, ze to vsechno vim, tvorim tady a ted s otevrenou laskou.
Sama ci sam pises, ze jsou dve cesty. Je dualita.
Dobre, vyvijeli jsme se za krizi, nemoci, valek a problemu.
To neznamena, ze se tak musime vyvijet na veky veku.
Malé zamyšlení.
Co se stane (teoreticky) ve světě, kde lidé neznají pohromy, lež, přetvářku, nemoci?
Rodí se nové děti, ty jsou vychovávány ve směru absolutní lásky.
Dovolím si tvrdit, že velice brzo se zapomene jaký poklad člověk vlastně má.
Když jsme zdraví, tak velice rychle zapomenem na pravidla správné životosprávy (životního stylu), které nás zdravými udělaly. Pokud jsme zdraví od narození, tak je to ještě lepší příklad, přímo ideální.
Kdo z těch co jsou zdraví dodržuje pravidla, které toto zdraví obnovují, neporušují.
Kdo z těchto se nedopracuje velkým porušováním všech pravidel k tomu, že onemocní.
Aby v zápětí ocenil obrovský smysl Zdraví, aby ocenil druhou stranu mince.
Ale teprve tato nemoc ho to naučí.
Dovolím si opět tvrdit, že není jiné cesty.
Např. v Hovorech s Bohem je toto ústřední myšlenka - v nepřítomnosti toho čím nejsme, si nemůžeme uvědomit ani to, čím jsme! Tohle je nádherná věta - nádherný příklad paradoxů světa dualit.
Lidé ve světě s Láskou velice rychle zapomenou co to láska je.
Ta se totiž objeví v přítomnosti krize, strachu, nenávisti. Jinak to nejde.
Dobrá paralela na tohle je taky v pěkné romantické komedii - The Invention of Lying.
Nikdo v tom filmu nezná lež - ale je jen otázka času, kdy ji někdo objeví a pak můžeš manipulovat s lidma ad absurdum.
Takový svět bych nechtěl ani za nic.
Láska z neznalosti, láska samozřejmá pro všechny od narození je pro mě katastrofická představa.
Podle mě, celý Vesmír, celý svět funguje tak geniálně jako Škola právě proto, že jsou zde tyto dva extrémy, díky kterým oceňujem vždy ten protipól, respektive středový stav (harmonii).
Naše slabost, neuvědomnění si naší silné podstaty nás dovádí k podobným úvahám, kdy odmítáme jednu stranu mince.
Vše je škola, vše je hra. Nejde o to prohrát/vyhrát, ale poučit se.
Ja myslim, ze uz je nacase nova matrice tvoreni.
Lehce, hrave a s laskou.
Jeste jsi to s laskou nezkusil a uz vis, ze to nejde?
Ja vim za ta tisicileti, ze tento stavajici model se neoveril.
Byla Atlantida a zase stejna matrice tvoreni a zase stejny vysledek.
Svet skoro pred katastrofou.
Takovy svet uz nechci ja. Ta vize neni utopisticka, jen ty ji mas takto zaporne polarizovanou a oduvodnujes si to logikou, aby ti to vyhovovalo. Svet, ve kterem bydlis je iluze. To o cem ja mluvim je take soucast hry. Pusobi skrze zakon pritazlivsti a tvarnou povahu myslenkoveho potencialu.
Ano, svět ve kterém bydlím je iluze - ale sakramentsky silně se umí sebeobnovovat
A děkuju za vysvětlení toho jak to vidíš.
Kéž bys měla pravdu a už bysme nemuseli o nic usilovat, vše by bylo nádherně růžové
Tím se ti neposmívám.. myslím to částečně vážně, částečně ironicky.
Přiznávám, že nevím vůbec nic a měla jsi dobrou poznámku, že na to jdu moc logicky.
Otázka je, jestli ty na to nejdeš moc emotivně/duchovně/s láskou.
Logika/rozum a srdce by měly podle mě být v rovnováze.
Ale tady v této komunitě tomu určitě dost povede vláda Lásky a srdce.. aneb otveřená čtvrtá čakra, ale kdoví jestli ne na úkor těch ostatních.
Tohle není mířeno na tebe.. jakože na to máš reagovat, jen si nahlas přemýšlím 
Love and bliss and kiss
ano, i já jsem pro novou zkušenost
těch 5 tisíc let válek a utrpení nebude zapomenuto, ale je načase se vydat novou cestou k mnoha a mnoha dalším zkušenostem, které tohle Lidstvo ještě nezažilo a které se nemohou objevit, dokud si myslíme, že to trýznění je nějak nezbytné a povznášející.
Rozhodně si nemyslím, že války a pohromy jsou důležité k tomu, abychom si vážili lásky a míru. Rozhodně to neplatí na Nové Zemi, tam jsou láska a mír fundamentální základ k budování takových fantastických prožitků, o kterých se nám v současnosti ani nesní. Tam láska a mír nejsou cílem a téměř nedosažitelným ideálem, jak se nám jeví zde, ale prostředkem, či prvním krokem na hodně dlouhé cestě, na kterou jsme zatím ani nevyrazili, protože se pořád pláceme v tom válečném bodě nula.
Tvořit se pochopitelně dá i cestou lásky, o tom není pochyb. Souběžně však dobíhá tvoření cestami jinými, a v tom žijeme, ať chceme, nebo nechceme.
Jde o to, že v tragédii nemusíme automaticky vidět tragédii - když chceme něco nového, to staré musí odejít, “zemřít” - a to pro někoho může být tragédie. A jestli v tom uvidí tragédii, nebo příslib něčeho nového, naději, je na jeho vnitřním nastavení.
Premyslela jsem co ti mam presne napsat, abych vysvetlila svoji projekci, protoze nic jineho to neni.
Napadlo mne to dneska, kdyz jsem si precetla toto:
“Žádný problém
nemůže být vyřešen
tím stejným vědomím,
které ho způsobilo.”
(Albert Einstein)
Urcita procesualita v makrokosmu a mikrokosmu je nezadrzitelna.
To vidime.
Nase volba vede nikoliv ve vztahu k deji. Ten je “dan”.
Volba vede pouze ke vztahu k sobe samemu:
Budu vedoma/nevedoma
Prijmu/neprijmu
S laskou/ bez lasky
I ja si uvedomuji, ze volba krajniho ne nas muze privest k anu.
Neprijeti procesu vede jen ke zvyseni tlaku a ke zvyseni bolestivosti.
Prijeti procesu ma naopak stav exakticke lasky.
Zkus to, je to zajimave.
Mě přijde, že ty citáty potvrzují to co jsem psal výše.
A nejde mi o to, aby moje osobní ego bylo potvrzeno, je mi fuk, jestli moje teze byla někým něčím potvrzena, jen abysme si rozuměli.
Jde mi o to, jestli to co jsem popsal je blíže k fungování Vesmíru (pravdě), než ta tvoje teorie.
Myšlení Einsteina bych si dovolil říct, že znám poměrně obstojně - četl jsem biografie a jeho osobní zápisky - hlavně tedy ty o Bohu se týkají tohoto tématu.
Přijde mi, že Einstein vnímal svět dualit, tak jak jej popisuju.
Trvalý mír, láska, zdraví je naše člověčí utopie.
Další věty co píšeš hlásají přijetí situace s láskou.
To jsem nikdy nepopíral, ale právě takhle jsem to nabizel také.
Vědomé přijetí toho co je, s láskou.
Tohle zkouším deno-denně a o to víc mě to otevírá oči ve vidění neustálého střídání dualit v nynějším momentu, ale také v celé dochované historii lidstva.. a z hlediska vědeckého zkoumání to vypadá, že Vesmír se dá od počátku věků popsat dost přesně na základě těchto dvou dualit.
Znáš teorii Akáši? Celý vesmír jako jednotný Oceán, hustá hmota. Dá se to představit opravdu jako Oceán.
Můžeš vytvořit někde v Oceánu vlnu, aniž by nevznikla prohlubeň?
Tohle je podle mě základní podstata vesmíru.
Jednolitá hladina energie, která má výkyvy, ale neustále musí být udržována harmonie.
Čím více dáš spokojenosti, tím více bude někde nespokojenosti.
Ale ty výkyvy samozřejmě nemusí být tak extrémní jako války, vraždy, agrese, vyvážené na druhé straně přehnanou láskou ve stylu duhové děti (new-age všeobjímající lásky), přehnaná radost z přemíry cukru/alkoholu v krvi apod.
Čím větší bude ve vesmíru jeden pól, tím větší musí být druhý.
Ale z toho mi pořád vychází teoretická možnost mírového světa, vesmíru - láska je podle mě střední vlna, harmonie. Tudíž bysme nesměli nikdo rozkmitávat ten vesmír do extrémů.
Ale tohle je podle vás/tebe možné??
Tady je potřeba si uvědomit, že jakmile to kdokoli rozkmitá a to nemusí být člověk, ale jakýkoli přirodní děj - tak nás to všechny poznamená, ať chceme nebo nechceme.
Naše oddělenost od Celku vesmíru je jen iluze, všichni jsme jedno pole.
A pokud vznikne v tom poli prohlubeň nebo výstupek, tak musí někde zbytek pole dorovnávat.
A to není o tom jestli se mu chce a nebo nechce.. vlny v oceánu se taky nikdo neptá, jestli se jí chce dorovnávat prohlubeň, prostě se tak děje.. bližší popis reality je právě ten, že vlna a prohlubeň jsou jeden neoddělitelný děj.
Tohle je právě iluze lidstva, že odděluje věci, které jsou neoddělitelné.
Vezmou si velkou radost a vezmou si velký smutek a myslí si, že jedno lze oddělit od druhého.
Ale je to přitom jedna a ta samá mince, která nelze rozřezat - vždy bude mít dvě strany.
Rozřezat ji dokáže jen lidský analytický mozek a pak slepě tíhnout k jedné variantě.
Realita je celek, iluze je oddělenost.
My tady hlásáme lásku, v našem životě k ní tíhnem.. ale jsme také jen produktem Vesmírného Moře, jsme vlny, které reagují na protipóly vesmíru.
Všechny velké osobnosti dosáhly to co dosáhly, protože ani nemohlo být jinak - oni vyvažovali stávající situaci vesmíru.
Gandhi by nebyl takový jaký byl, kdyby neoponoval anglické nadvládě v Indii.
Všichni co bojují za mír a lásku tak bojují jen proto, že je tu tolik nenávisti a zmatků.
Tohle je potřeba si uvědomit. Tohle je náš hnací pohon.
Máme to přímo před očima, sami na to ‘doplácíme’ a přesto si myslíme, že to může být jinak.
V době největších zmatků, nenávistí, nemocí vzniká ta síla, která nás spojuje, uceluje, dělá silné a vyrážíme hrdě do ulic a hlásáme lásku.
Tohle ale nění ani tak naše zásluha, jako Zákon vesmíru.
Potrebujes hmatatelnou zkusenost?
Toto neni jediny pohon.
Vsechno to co pises je mozne vytvaret a zakouset skrze lasku.
Vedome a probuzen.
Vytvaret a zazivat vedome s otevrenou laskou a probuzen.
To je to co ja ti pisi.
I kdyz budes mozna prekvapen, vsechno skonci pozitivne, protoze je to tak naplanovano. Pouze se sleduje kolik vedome probuzenych mysli se pohne transformacnim vzestupnym procesem a kolik jich zustane v bode, kde jsou vedeni jinymi.
Uvedom si, ze prave nyni se jiz nekolik tisicileti pohybujeme v chybovem poli.
Ty to povazujes za normalni ja ne.
Já to respektuju tvou teorii a rád se o ní poučuju, takže ti moc děkuju.
Ano, je to střet dvou odlišných vidění světa.
V mé teorii nemůže fungovat ta tvoje a opačně, což z nich nedělá teorie špatné, ale jen odlišné
Znám ten tvůj pohled, je ho plná spousta esoterický knih, přednášek, potažmo lidí.
Proč ne.
Mě jen přijde, že zakládají budoucí svět na něčem, co se zatím nikdy nestalo a nemanifestovalo (z hlediska toho co známe vědeckým poznáním, což ale akceptuju, že není vůbec směrodatné, nejsem materialista, vědec).
Z tohoto pohledu bych to klidně dál nazýval utopií a nemyslím tim nic hanlivého, je to prostě fakt - věříte v něco, co se zatím nestalo a vymyká se dosud poznanému Řádu vesmíru, v něco v co věří a věřil snad každý.
Tipnul bych si, že Indiáni, Aztékové, Mayové, Atlantiďané.. měli podobné vize.
Nakonec proč ne. Iluze jak iluze, hlavně že se máme rádi a náš mozek v něco věří :))
A pokud stvořitel překóduje dosud platný Řád vesmíru, tak tato teorie bude platná i v tom mém pohledu
Nechci mit posledni slovo, ale jeste jednu vec tu napisu.
Stvoritel je ohniskem lasky.
Ci-li metody zniceni, by nemely byt mozne.
Presto tu jsou. Je to jen proto, ze jsme daleko v chybovem poli uvnitr zvraceneho negativniho pouziti energie zaporne polarity.
Cili diky tomu mame momentalne pravo vyuzit tu silu lasky a zvratit pole sil.
Nicmene si uvedomte, ze uvnitr obou ohnisek pozitivni a negativni energie lezi centralni bod harmonie.
Existovat uvnitr tohoto harmonickeho bodu je cilem vsech manisfestovanych energii. A my nic jineho nez energie, ktera se vyprojektovala na Zemi nejsme.
Nicmene jistou nevyhodou je, ze uvnitr teto harmonie neni zadny pohyb. Takze ja nevim jak dlouho muze byt udrzena. A to je ten neustaly pohyb pryc a zpet do tohoto idealu.
Je mnoho urovni tvorby.
Je mnoho urovni existence zivota.
Je mnoho dimenzi.
A mnoho cyklu.
Mame jeste co delat i v nehmotnych urovnich a tvorit se da i jinak nez chaosem a znicenim planety.
Da se tvorit v jinych vibracnich kvalitach. Pokud se nevzbudime a nezmenime cestu dolu, budeme celit velike odpovednosti a chaosu. Chapu, ze po tech tisicletich kdy cela galaxie byla polarizovana negativne se to tezce vysvetluje a meni. Ci-li ja jim nedavam vedome svuj hlas. Ja citim odpovednost za to co jsem zpusobila cele planete a svym lidskym spolubydlicim, zviratum a prirode. Ale nemam zamer se za to nechat ukrizovat. Jedine tim, ze se rozhodnu pro vedomy vzestup v lasce a v tomto rozhodnuti vytrvam jsem schopna teto situaci pomoci. Jedine na metafyzicke urovni, protoze na fyzicke je jakykoliv odpor marny. Nejsem sama a skupinove vedomi poskytne rozhodujici bod, ktery prinese konec teto situace.
Nicmene si uvedomte, ze uvnitr obou ohnisek pozitivni a negativni energie lezi centralni bod harmonie.
Existovat uvnitr tohoto harmonickeho bodu je cilem vsech manisfestovanych energii. A my nic jineho nez energie, ktera se vyprojektovala na Zemi nejsme.
Nicmene jistou nevyhodou je, ze uvnitr teto harmonie neni zadny pohyb. Takze ja nevim jak dlouho muze byt udrzena. A to je ten neustaly pohyb pryc a zpet do tohoto idealu.
Nevím čím to je, ale čím déle si píšeme, tím víc mi přijde, že se bavíme o tom samém :))
Tys mi nakonec napsala to, co já sesnažím psát od začátku.
Ale napsala jsi to hezčím způsobem a možná srozumitelněj.
A dodala jsi k tomu dalších důležitých pohledů.. a hlavně ten o bojování za ten lepší svět.
Mě šlo o to, mít ten nadhled, nejenom slepě bojovat a nechápat souvislosti.
Ty ty souvislosti vidíš dost ze široka, což je podle mě podmínka trvalejšího úspěchu.
Nakonec v tom novém světle nechápu teda, že jsi napsala ten první úvodní příspěvek toho všeho Ale možná proto, aby sis to celé uvědomila?
Vis ja chapu o cem mluvis. Ale my jako lidstvo jsme opravdu v chybovem poli a to dost daleko.
Ja chapu ze kazda negativita a kazde negativni polarizovani je nakonec vyrovnano. Jenom mi vysvetli, proc az do tedka je normalni co pro mne normalni neni.
Prvni je negativita a pak se to vzdy vyrovnava laskou.
Prvni je spatne a pak je dobre.
Prvni je otroctvi a pak je osvobozeni.
Rozumis to poradi je spatne.
Vzdycky je prvni nemoc a pak je lek.
Divis se, ze se zveda tak velka vlna lasky?
Pak se nedivme.
Ja nechci jiz zit v negativne polarizovanem vesmiru. To je o co tady hrajeme.
Ja chci zit v pozitivne polarizovanem vesmiru.
Porad nam to prijde normalni.
Videl jsi to nekdy naopak.
Ten pomer neni ani vyvazeny 50:50.
Proc velke osobnosti vzdycky vyvazuji negativni situaci.
Proc velke osobnosti nevyvazuji pozitivni situaci.
Je to tak dlouho, ze uz ti to neprijde ani divne.
Mě přijde, že taky vím o čem mluvíš.
Podle mě, láska/mír/zdraví nejsou právě extrémy, ale jsou to symptomy stavu harmonie - takhle jsi to sama v jednom předchozím také napsala - možná to je tak logičtější. Jinak bysme opravdu láskou nemohli nic vyřešit, protože bysme ji museli opravdu dovažovat okamžitě druhou polaritou a proto taky s tou tvou teorií mohu souhlasit, jako s možností - budeme se prostě pohybovat v tom středovém stavu - ale sami oba víme a sami jsme to zmínili, že tento stav je velice lehký pro vykolejení. Je to naprosto stejné jako provazochodec, jako cokoli ve středovém stavu.
Je velice lehké vyhodit to z balancu, na kteroukoli stranu.
Zatímco, je velice těžké dostat do harmonie něco co je v jednom z extrémů.
Já právě jen nechápu, kde bereš tu jistotu, v popírání něčeho co se děje po celé věky a lidstvo nemá ani žádné důkazy o tom, že by to bylo někdy jinak.
Ty celou teorii, celou tvou víru, tvé doufání zakládáš na čem?
Máš aspoň nějaký opravdový vnitřní prožitek, že tato realita je možná nějak jinak, než pro individuální bytosti?
Že tvoje vize je možná pro celý svět?
Nevěříš jen něčemu, co někdo napsal?
Máš to ze sebe? Máš to vypozorované, že trvalá láska (harmonie) je někde udržitelná?
Vždyť celý svět po věky věků tě musí přesvědčovat o opaku.
Ale na druhou stranu chápu tvou teorii, kterou celou dobu nepostihuju ve svém psaní a nepočítám s ní.
Teď ji teda připustím - a tedy, pokud něco nás dokáže vybalancovat, nějaká dejme tomu vnější síla, třeba s kosmu, Bůh, nebo my sami, pod návalem nějaké krize dostanem rozum. Pak stejně skončíme u nejzákladnějšího faktu, který snad nepopře nikdo - VŠECHNO SE MĚNÍ.
Takže jak dlouho vydrží tato harmonie?
A znamená to, že pokud není harmonie, tak máme zoufat? Máme tíhnout jen k této harmonii a trápit se?
Pro mě je největší vysvobození, největší Nirvána právě pochopení toho, jak se věci dějí.
A tím pádem chápu proč jsou lidí násilní, nezdraví, agresivní a toto pochopení ve mě tvoří laskavé přijetí všeho co se děje. Protože je to naprosto geniální a nemůže to být jinak
A když to tedy někdy bude jinak, tak to opět přijmu a budu se náramně podivovat, tak jako teď
Neříkám, že Ty slepě doufáš v lepší zítřky a nežiješ tím co je.
Já to mířím na ty, kteří tak dělají - Ty si to možná užíváš a přesto bojuješ a to mi vychází jako velice zajímavá cesta pro Člověka - bojovat, i kdyby byla bitva předem prohraná
Ano vsechno co pisi, jsou moje vnitrni prozitky.
Snazim se v sobe deprogramovat jakykoliv vnejsi projev vztahu k necemu.
Nevim jestli to dobre vysvetluji.
Pokud bych byla na absolutni urovni, zrejme jen mlcim, to uznavam.
Je to moje cesta.
Je to moje medicina.
Nejsou to zadne seminare.
Nejsou to zadne knihy.
Internet ctu prirozene.
I kdyz pripoustim, ze velice mne oslovil Eckhart Tolle.
To, ale ovlivnilo jen vnimani pritomnosti a smireni se s pritomnym stavem.
Děkuju moc za sdílení a super diskuzi, kde nešlo o obhajování vlastní pravdy, ale pravda byla právě hledána
Nakonec to přinese nejvíce nám samotným, tím že to sepisujem, tak si věci ujasňujem sami v sobě a posouváme se tak.
Děkuju a máš moc hezké vidění světa!! :-*
